Speciální dvojka
18. května 2015
Nová MV Agusta Turismo Veloce je velmi výjimečná motorka.Maserati Ghibli nám přišlo jako více než adekvátní partner.
Nová MV Agusta Turismo Veloce je velmi výjimečná motorka a jako taková si žádá i speciální způsob dopravy k ní. Maserati Ghibli nám přišlo jako více než adekvátní partner.
Věci se mají asi takhle. Napsat o něčem, že má italský charakter, může znamenat dvě věci. Tou první bude, že z té věci bude stříkat absolutní smysl pro detail, nadšení nejschopnějších designérů na světě a jenom těžce uchopitelný x-factor. Vlastnictvím italské motorky nebo auta se automaticky posouváte do skupiny lidí, pro které stojí výjimečný charakter nad vším ostatním. Bývaly časy – a není to zase tak dávno –, kdy jste pro tyhle nezapomenutelné zážitky museli obětovat i něco ze škatulky, které se rádo říká „každodenní použitelnost“. Když projíždíme prvním tunelem na italské straně Alp a otevíráme střešní okno, velice rychle začínám chápat pohnutky těch, kteří chtějí mít v kapse klíč od Maserati. Ten je mimochodem snad nejtěžší, jaký jsem kdy měl v ruce. V téhle chvíli je naprosto nutné dodržet následující postup – stáhnout okna, zvolit sportovní režim, převodovku přepnout do manuálu a na dvojku pravou nohou prošlápnout plyn až na podlahu. To, co se stane pak, s vámi zůstane na celý život. Akcelerace 410koňového šestiválce je drtivá a soundtrack, který vyluzuje čtveřice výfukových koncovek, je lepší než poslouchat dokonale sladěnou filharmonii. Každé přeřazení doprovází nasrané štěknutí a ta vůbec nejlepší věc je, že to udělá pokaždé jinak a různou intenzitou. Jako by měl výfukový systém svou vlastní hlavu a podle momentálních otáček se rozhodnul, jak ohlušující ránu vyprskne dozadu. Pro pochopení toho, jak tohle auto vrčí, je zcela nezbytné, abyste to zažili na vlastní kůži, protože na papíru se to nedá dost dobře vystihnout. A když to navíc pálíte po dálnici směrem na Monte Carlo, i ta poslední buňka ve vašem těle bude vědět, že máte před sebou nezapomenutelné zážitky.
Nástup podstatného
Příchod nové motorky od MV je pokaždé očekáván s velkým entuziazmem. Ikonická značka z města Varese je známá tím, že nedělá jenom motorky. Oni dokážou poskládat jednotlivé komponenty do takového celku, že může vzniknout opravdové umění. A nová Turismo Veloce je podle samotného kápa Giovanniho Castiglioniho cesta do dosud neprobádaných vod. Hodně říká už jeho věta na technické prezentaci: „Tohle není třída motorek, které mám rád, ale doba si je žádá.“ Fabrika si je moc dobře vědoma toho, že pokud chce kromě výroby úžasných strojů vydělat i nějaké ty peníze, musí mít v nabídce i cestovní enduro. Turismo je výjimečná motorka, i na poměry MV Agusty. Při prvním pohledu by se mohlo zdát, že je to jenom osmistovková Brutale s vyššími řídítkami a novou prdelkou, která je při odstrojení nádherně integrovaných bočních kufrů víc sexy než namydlená Angelina ve sprše. Jenže myslet si to by bylo hodně daleko od pravdy. Veloce má zcela nový dedikovaný rám, přepracovanou geometrii a vnitřnosti motoru byly upraveny tak, aby jeho charakter víc vyhovoval turistickým potřebám. Výsledkem je výkon 110 koní, ale taky o 20 % navýšený točivý moment, jehož maximum je položeno níže v otáčkovém poli. Při pohledu do tabulky vás musí nutně napadnout, že oproti konkurenci bude mít MV jasnou výkonovou nevýhodu. Jenže Turismo drží jeden hodně velký trumf a tím je hmotnost. Se suchými 191 kg přímou konkurenci absolutně deklasuje, a jak moc dobře víme, váha zhoršuje jízdní vlastnosti, dynamiku a zvyšuje spotřebu paliva. Jaká tedy Veloce je? Tak především je překrásná. Na fotkách vypadá přední maska s bočními kapotami možná jako přehnaně velká plocha, ale naživo je úžasná. Jako bonus je pak i aerodynamicky efektivní. Hodně povedené je až neskutečně jasné přední světlo s denním svícením, a když se pak podíváte na zadní partie, kterým dominuje letmo uložené kolo a trojice výfukových koncovek, můžete cítit tlak v oblasti trenýrek. Je to frontální útok na smysly, nic jiného. Nehodlám se tou krásou nechat unést a daleko víc mě zajímá, jak novinka jezdí. První dojem je takový, že je vysoká a kompaktní. Trojúhelník ruce-zadek-nohy je dobře promyšlený, i když tady není tolik místa na přesun jezdecké pozice, jak byste od cestovní motorky možná čekali. Ačkoliv byl jezdecký komfort jedním z hlavních cílů, MV nemohla odolat pokušení a zachovat i nadání pro sportovní jízdu. Posez je víc jako na civilnějším supermotardu než na uprděném cesťáku, což je dobrá věc. Konzultoval jsem to i s kolegy, kteří měří kolem dvou metrů, a ani ti si nestěžovali. Výborný je ovšem prostor a pohodlí pro spolujezdce, který má k dispozici i dvojici chytrých madel, citlivě integrovaných do úžasně lehké podsedadlovky. Plexi je manuálně nastavitelné ve dvou polohách, to se může hodit. Jsou tady ale i ty zmíněné italské věci. Ovládací prvky jsou nové, ale schází jim trochu odporu, takže nikdy přesně nevíte, jestli jste tlačítko zmáčknuli, a TFT displej je sice efektní s celou řadou užitečných informací, ale za jízdy se čte opravdu špatně. Trvalo mi snad 10 sekund, než jsem našel hodiny schované nad tacháčem a rozlišit během ježdění trip od doby výjezdu je na hranici nemožného. Jinak je ale struktura menu a ovládání v pohodě, jen ta mizerná čitelnost mě štvala. Nechybí tady ani možnost propojení vašich mobilních zařízení přes modrý zub. Spárovat interkom je otázkou minuty.
Nástroj pro srdcaře
Kdo čekal plameny šlehající monstrum, toho teď musím trochu uklidnit. Není to vzteklá motorka, naopak. Projev tříválcového motoru je čistý a bez znatelných výkonových skoků. Reálně se dá používat už kolem tří tisíc otáček, odkud se bez výraznějších protestů sebere i na šestku. To se u motorky na cestování hodí, protože ne každý má na delších cestách chuť neustále skákat po řadičce, aby se dostal na požadovanou rychlost. Upřímně řečeno, výkonu by mohlo být i o kousek víc. Není to tak, že by nejela nebo byla líná, ale někde v hlubokém podvědomí budete cítit, že by o kousek víc rychlosti neškodilo. Na turistickou mapu je vyloženě pohodová, po přepnutí na sport dostanete znatelně větší chuť zrychlovat a spolu s tím i ne úplně přesnou reakci na otočení plynem. Oproti loňským modelům je to výrazné zlepšení, dokonalé to ale stále není. Jízda po zadní není úplně intuitivní a pořád si nejsem stoprocentně jistý, jak stříkačka na citlivé ovládání zareaguje. Výborné je rychlořazení, které funguje jak nahoru, tak nově i dolů, a i když nedává tak přesné meziplyny jako nejlepší systémy od konkurence, je vítaným přídavkem, který ušetří mačkání spojky. Jsou tady i vibrace motoru kolem dálničních rychlostí, které se přenášejí do sedla, ale ty mně kupodivu ani nevadily. Štvala mě sedačka, která je zbytečně měkká a vybrání v oblasti stehem znamená, že po 250 km po cestách kolem Monaca jsem cítil znatelné otlačeniny. Je pravda, že po zimě jezdcova prdel zátěži odvykne, ale tady je prostor ke zlepšení. MV jako by pořád říkala, že je spíš sportovní motorka, protože v zatáčkách je naprosto fenomenální. V hbitosti s ní nemůže přímá konkurence vůbec soupeřit, tohle je jiná liga a jasně to ukazuje na fakt, že nevozit s sebou zbytečné kilogramy je cesta k lepším zážitkům. Turismo řeže zatáčky s přesností skalpelu a dodává řidiči skrze vidlice Marzocchi spoustu čitelných informací. To znamená jediné – můžu jet zatraceně rychle, a to prakticky kdekoliv. V podvozku cítíte jistotu pevného rámu, a i když jsou vidlice nastaveny spíš na komfort, není tady na brzdách znát zbytečně velký přenos váhy na přední kolo. Ten poznáte jen při silné akceleraci, kdy si zadek lehce překecne. Celkově je jízda spíš houpavější a zadní tlumič Sachs bych si osobně trochu přitvrdil. To můžete jednoduše pomocí otočného kolečka na pravé straně motorky. Chytrý a užitečný. Jízda v zatáčkách mě ohromně bavila, to samý však nemůžu říct o brzdách. Ty mají ohromnou sílu, ale při počátečním zákusu nedávají ten pravý cit pro dokonalé dávkování. Mám svoje podezření – na předku je pořád axiální brzdová pumpa, která k radiálním třmenům tak nějak podvědomě nejde. Zadní je naopak skvěle dávkovatelná a její pomocí se dá motorka posílat do zatáček bokem. Pokud byste to někde přehnali s nasazením, o vaše bezpečí dbá osmistupňová kontrola trakce a ABS. Elektronická výbava je vůbec hodně bohatá. Nechybí tady ani tempomat nebo volitelné vyhřívané hefty.
Splašenec?
Turismo Veloce určitě není relaxačním prvkem v zástupu šíleně výkonných cestovních endur. Je to nástroj na čirou zábavu pro toho, kdo si chce občas vyrazit na delší výlet – třeba se spolujezdcem. Je to komfortní, charakterní, skvěle vybavená a neodolatelně krásná motorka. Jako správná Italka má svoji hlavu, protože tak je to správně. Na první pokus o cestovní motorku to MV trefila hodně dobře. Jestli vás štvou nekonečné zástupy vrtulkářů ve stejných hadrech a chcete motorku, se kterou si budete hrát, je Turismo Veloce pádným argumentem. Sice drahým, ale krásným. A jestli bych ji chtěl? Při cestě domů v krásném Maserati Ghibli, když auto stabilně sedí za hranicí 200 km/h na německé dálnici a dává tušit ten obrovský potenciál, tak se mi hlavou honí myšlenky, že asi jo. Ať už si o italských strojích myslíte cokoliv, je tady nepopiratelná pravda – mají něco do sebe.
V čem jsme jeli
Na cestu do Monaca jsme si nemohli vybrat lepší způsob přepravy. Maserati Ghibli se pro takové cesty narodilo. Je to Gran Turismo s fenomenálním charakterem, zvukem a rychlostí, které vás dostanou do kolen. Vše se točí okolo třílitrového přeplňovaného motoru, který dokáže vyvinout 410 koní a 550 Nm. Má takovou sílu, že dokáže skoro dvoutunové auto vystřelit na stovku pod pět sekund. Díky pohonu všech čtyř kol má obrovskou trakci v jakékoliv situaci, i když při standardní jízdě posílá většinu točivého momentu na zadek – jako správný sporťák. Uvnitř panuje ohromná pohoda a luxus. Odvětrávané a vyhřívané sedačky jsou pohodlné a mají dobrou podporu, materiály jsou hodnotné a zpracování detailů luxusní. Dojem maličko kazí obrazovka infotainmentu, která je zasazená do plastového rámečku, jenž moc krásy nepobral. Jinak je ale pocit luxusu dokonalý. Na palubě je klid i daleko za dálničním limitem a Ghibli neztrácí jistotu ani v rychlosti přes 250 km/h, na kterou se dostane až děsivě rychle. Jestli vás to zajímá, tak jsme ho v Německu zmáčknuli až na 282 km/h, což je na takový koráb rychlost adekvátní. Když v takovém autě projíždíte závodním okruhem v Monte Carlu, je to zvláštní pocit. Velice špatně se to popisuje, to se musí zažít. Zadupnout plyn do koberečku v legendárním tunelu byl zážitek, který se mnou zůstane do konce života. Za jedno kolo si vás vyfotí doslova stotky lidí, vidíte celý zástup zdvižených palců. Maserati sem jednoduše dokonale pasuje. Zatímco normální auta před proslulým kasinem zastavit nesmí, Ghibli bylo více než vítáno. To asi mluví za všechno… Děkujeme firmě Scuderia Praha za půjčení.
Zdroj: Motohouse-text: Karel Táborský, foto: Jan Stárek (Okruháři.cz)
Věci se mají asi takhle. Napsat o něčem, že má italský charakter, může znamenat dvě věci. Tou první bude, že z té věci bude stříkat absolutní smysl pro detail, nadšení nejschopnějších designérů na světě a jenom těžce uchopitelný x-factor. Vlastnictvím italské motorky nebo auta se automaticky posouváte do skupiny lidí, pro které stojí výjimečný charakter nad vším ostatním. Bývaly časy – a není to zase tak dávno –, kdy jste pro tyhle nezapomenutelné zážitky museli obětovat i něco ze škatulky, které se rádo říká „každodenní použitelnost“. Když projíždíme prvním tunelem na italské straně Alp a otevíráme střešní okno, velice rychle začínám chápat pohnutky těch, kteří chtějí mít v kapse klíč od Maserati. Ten je mimochodem snad nejtěžší, jaký jsem kdy měl v ruce. V téhle chvíli je naprosto nutné dodržet následující postup – stáhnout okna, zvolit sportovní režim, převodovku přepnout do manuálu a na dvojku pravou nohou prošlápnout plyn až na podlahu. To, co se stane pak, s vámi zůstane na celý život. Akcelerace 410koňového šestiválce je drtivá a soundtrack, který vyluzuje čtveřice výfukových koncovek, je lepší než poslouchat dokonale sladěnou filharmonii. Každé přeřazení doprovází nasrané štěknutí a ta vůbec nejlepší věc je, že to udělá pokaždé jinak a různou intenzitou. Jako by měl výfukový systém svou vlastní hlavu a podle momentálních otáček se rozhodnul, jak ohlušující ránu vyprskne dozadu. Pro pochopení toho, jak tohle auto vrčí, je zcela nezbytné, abyste to zažili na vlastní kůži, protože na papíru se to nedá dost dobře vystihnout. A když to navíc pálíte po dálnici směrem na Monte Carlo, i ta poslední buňka ve vašem těle bude vědět, že máte před sebou nezapomenutelné zážitky.
Nástup podstatného
Příchod nové motorky od MV je pokaždé očekáván s velkým entuziazmem. Ikonická značka z města Varese je známá tím, že nedělá jenom motorky. Oni dokážou poskládat jednotlivé komponenty do takového celku, že může vzniknout opravdové umění. A nová Turismo Veloce je podle samotného kápa Giovanniho Castiglioniho cesta do dosud neprobádaných vod. Hodně říká už jeho věta na technické prezentaci: „Tohle není třída motorek, které mám rád, ale doba si je žádá.“ Fabrika si je moc dobře vědoma toho, že pokud chce kromě výroby úžasných strojů vydělat i nějaké ty peníze, musí mít v nabídce i cestovní enduro. Turismo je výjimečná motorka, i na poměry MV Agusty. Při prvním pohledu by se mohlo zdát, že je to jenom osmistovková Brutale s vyššími řídítkami a novou prdelkou, která je při odstrojení nádherně integrovaných bočních kufrů víc sexy než namydlená Angelina ve sprše. Jenže myslet si to by bylo hodně daleko od pravdy. Veloce má zcela nový dedikovaný rám, přepracovanou geometrii a vnitřnosti motoru byly upraveny tak, aby jeho charakter víc vyhovoval turistickým potřebám. Výsledkem je výkon 110 koní, ale taky o 20 % navýšený točivý moment, jehož maximum je položeno níže v otáčkovém poli. Při pohledu do tabulky vás musí nutně napadnout, že oproti konkurenci bude mít MV jasnou výkonovou nevýhodu. Jenže Turismo drží jeden hodně velký trumf a tím je hmotnost. Se suchými 191 kg přímou konkurenci absolutně deklasuje, a jak moc dobře víme, váha zhoršuje jízdní vlastnosti, dynamiku a zvyšuje spotřebu paliva. Jaká tedy Veloce je? Tak především je překrásná. Na fotkách vypadá přední maska s bočními kapotami možná jako přehnaně velká plocha, ale naživo je úžasná. Jako bonus je pak i aerodynamicky efektivní. Hodně povedené je až neskutečně jasné přední světlo s denním svícením, a když se pak podíváte na zadní partie, kterým dominuje letmo uložené kolo a trojice výfukových koncovek, můžete cítit tlak v oblasti trenýrek. Je to frontální útok na smysly, nic jiného. Nehodlám se tou krásou nechat unést a daleko víc mě zajímá, jak novinka jezdí. První dojem je takový, že je vysoká a kompaktní. Trojúhelník ruce-zadek-nohy je dobře promyšlený, i když tady není tolik místa na přesun jezdecké pozice, jak byste od cestovní motorky možná čekali. Ačkoliv byl jezdecký komfort jedním z hlavních cílů, MV nemohla odolat pokušení a zachovat i nadání pro sportovní jízdu. Posez je víc jako na civilnějším supermotardu než na uprděném cesťáku, což je dobrá věc. Konzultoval jsem to i s kolegy, kteří měří kolem dvou metrů, a ani ti si nestěžovali. Výborný je ovšem prostor a pohodlí pro spolujezdce, který má k dispozici i dvojici chytrých madel, citlivě integrovaných do úžasně lehké podsedadlovky. Plexi je manuálně nastavitelné ve dvou polohách, to se může hodit. Jsou tady ale i ty zmíněné italské věci. Ovládací prvky jsou nové, ale schází jim trochu odporu, takže nikdy přesně nevíte, jestli jste tlačítko zmáčknuli, a TFT displej je sice efektní s celou řadou užitečných informací, ale za jízdy se čte opravdu špatně. Trvalo mi snad 10 sekund, než jsem našel hodiny schované nad tacháčem a rozlišit během ježdění trip od doby výjezdu je na hranici nemožného. Jinak je ale struktura menu a ovládání v pohodě, jen ta mizerná čitelnost mě štvala. Nechybí tady ani možnost propojení vašich mobilních zařízení přes modrý zub. Spárovat interkom je otázkou minuty.
Nástroj pro srdcaře
Kdo čekal plameny šlehající monstrum, toho teď musím trochu uklidnit. Není to vzteklá motorka, naopak. Projev tříválcového motoru je čistý a bez znatelných výkonových skoků. Reálně se dá používat už kolem tří tisíc otáček, odkud se bez výraznějších protestů sebere i na šestku. To se u motorky na cestování hodí, protože ne každý má na delších cestách chuť neustále skákat po řadičce, aby se dostal na požadovanou rychlost. Upřímně řečeno, výkonu by mohlo být i o kousek víc. Není to tak, že by nejela nebo byla líná, ale někde v hlubokém podvědomí budete cítit, že by o kousek víc rychlosti neškodilo. Na turistickou mapu je vyloženě pohodová, po přepnutí na sport dostanete znatelně větší chuť zrychlovat a spolu s tím i ne úplně přesnou reakci na otočení plynem. Oproti loňským modelům je to výrazné zlepšení, dokonalé to ale stále není. Jízda po zadní není úplně intuitivní a pořád si nejsem stoprocentně jistý, jak stříkačka na citlivé ovládání zareaguje. Výborné je rychlořazení, které funguje jak nahoru, tak nově i dolů, a i když nedává tak přesné meziplyny jako nejlepší systémy od konkurence, je vítaným přídavkem, který ušetří mačkání spojky. Jsou tady i vibrace motoru kolem dálničních rychlostí, které se přenášejí do sedla, ale ty mně kupodivu ani nevadily. Štvala mě sedačka, která je zbytečně měkká a vybrání v oblasti stehem znamená, že po 250 km po cestách kolem Monaca jsem cítil znatelné otlačeniny. Je pravda, že po zimě jezdcova prdel zátěži odvykne, ale tady je prostor ke zlepšení. MV jako by pořád říkala, že je spíš sportovní motorka, protože v zatáčkách je naprosto fenomenální. V hbitosti s ní nemůže přímá konkurence vůbec soupeřit, tohle je jiná liga a jasně to ukazuje na fakt, že nevozit s sebou zbytečné kilogramy je cesta k lepším zážitkům. Turismo řeže zatáčky s přesností skalpelu a dodává řidiči skrze vidlice Marzocchi spoustu čitelných informací. To znamená jediné – můžu jet zatraceně rychle, a to prakticky kdekoliv. V podvozku cítíte jistotu pevného rámu, a i když jsou vidlice nastaveny spíš na komfort, není tady na brzdách znát zbytečně velký přenos váhy na přední kolo. Ten poznáte jen při silné akceleraci, kdy si zadek lehce překecne. Celkově je jízda spíš houpavější a zadní tlumič Sachs bych si osobně trochu přitvrdil. To můžete jednoduše pomocí otočného kolečka na pravé straně motorky. Chytrý a užitečný. Jízda v zatáčkách mě ohromně bavila, to samý však nemůžu říct o brzdách. Ty mají ohromnou sílu, ale při počátečním zákusu nedávají ten pravý cit pro dokonalé dávkování. Mám svoje podezření – na předku je pořád axiální brzdová pumpa, která k radiálním třmenům tak nějak podvědomě nejde. Zadní je naopak skvěle dávkovatelná a její pomocí se dá motorka posílat do zatáček bokem. Pokud byste to někde přehnali s nasazením, o vaše bezpečí dbá osmistupňová kontrola trakce a ABS. Elektronická výbava je vůbec hodně bohatá. Nechybí tady ani tempomat nebo volitelné vyhřívané hefty.
Splašenec?
Turismo Veloce určitě není relaxačním prvkem v zástupu šíleně výkonných cestovních endur. Je to nástroj na čirou zábavu pro toho, kdo si chce občas vyrazit na delší výlet – třeba se spolujezdcem. Je to komfortní, charakterní, skvěle vybavená a neodolatelně krásná motorka. Jako správná Italka má svoji hlavu, protože tak je to správně. Na první pokus o cestovní motorku to MV trefila hodně dobře. Jestli vás štvou nekonečné zástupy vrtulkářů ve stejných hadrech a chcete motorku, se kterou si budete hrát, je Turismo Veloce pádným argumentem. Sice drahým, ale krásným. A jestli bych ji chtěl? Při cestě domů v krásném Maserati Ghibli, když auto stabilně sedí za hranicí 200 km/h na německé dálnici a dává tušit ten obrovský potenciál, tak se mi hlavou honí myšlenky, že asi jo. Ať už si o italských strojích myslíte cokoliv, je tady nepopiratelná pravda – mají něco do sebe.
V čem jsme jeli
Na cestu do Monaca jsme si nemohli vybrat lepší způsob přepravy. Maserati Ghibli se pro takové cesty narodilo. Je to Gran Turismo s fenomenálním charakterem, zvukem a rychlostí, které vás dostanou do kolen. Vše se točí okolo třílitrového přeplňovaného motoru, který dokáže vyvinout 410 koní a 550 Nm. Má takovou sílu, že dokáže skoro dvoutunové auto vystřelit na stovku pod pět sekund. Díky pohonu všech čtyř kol má obrovskou trakci v jakékoliv situaci, i když při standardní jízdě posílá většinu točivého momentu na zadek – jako správný sporťák. Uvnitř panuje ohromná pohoda a luxus. Odvětrávané a vyhřívané sedačky jsou pohodlné a mají dobrou podporu, materiály jsou hodnotné a zpracování detailů luxusní. Dojem maličko kazí obrazovka infotainmentu, která je zasazená do plastového rámečku, jenž moc krásy nepobral. Jinak je ale pocit luxusu dokonalý. Na palubě je klid i daleko za dálničním limitem a Ghibli neztrácí jistotu ani v rychlosti přes 250 km/h, na kterou se dostane až děsivě rychle. Jestli vás to zajímá, tak jsme ho v Německu zmáčknuli až na 282 km/h, což je na takový koráb rychlost adekvátní. Když v takovém autě projíždíte závodním okruhem v Monte Carlu, je to zvláštní pocit. Velice špatně se to popisuje, to se musí zažít. Zadupnout plyn do koberečku v legendárním tunelu byl zážitek, který se mnou zůstane do konce života. Za jedno kolo si vás vyfotí doslova stotky lidí, vidíte celý zástup zdvižených palců. Maserati sem jednoduše dokonale pasuje. Zatímco normální auta před proslulým kasinem zastavit nesmí, Ghibli bylo více než vítáno. To asi mluví za všechno… Děkujeme firmě Scuderia Praha za půjčení.
Zdroj: Motohouse-text: Karel Táborský, foto: Jan Stárek (Okruháři.cz)
