Ferrari Testarossa
12. května 2016
Vše o historii Testarossy.
Testarossa, ikonické Ferrari s proslulou image bláznivých 80. let
Tak jak byla šílená osmdesátá léta, stejně tak šílená je i Testarossa. Pokud se podíváte napříč osmdesátými léty, nenajdete ikoničtější automobil, než jakým je právě ona. Ztělesňuje vše, co k osmdesátým létům patří. Automobil, za kterým se i po letech každý z nás otočí. Vůz s extrémními tvary karoserie v kontrastu s předchozími modely Pininfariny pro Ferrari. Vůz s abnormálním designem a provedením, jehož bylo v letech 1984 až 1991 vyrobeno pouhých 7177 kusů, byl zrozen proto, aby ohromil. To bylo jasné od první chvíle jeho uvedení na automobilovou scénu. Už jen to, že se v roce 1984 Ferrari rozhodlo nejprve nový vůz netradičně představit na pódiu slavného nočního podniku Paris Lido, hovoří za vše. Byl to ovšem velmi dobrý tah. Místo vybavené dobře stavěnými tanečnicemi přidalo vozu ještě více lesku. Když povyk skončil, byla Testarossa ještě ten samý rok představena veřejnosti na Auto Show v Paříži. Začala se tak psát nová supersportovní automobilová historie.
Ferrari Testarossa
Testarossa získala své jméno po slavném předchůdci Ferrari 250 Testa Rossa. Mimořádný závodní vůz, který vyhrál impozantní počet závodů kapotovaných automobilů 50. a 60. let, taktéž proslavený na Světovém šampionátu sportovních automobilů v roce 1957. Název Testa Rossa v překladu poukazuje na fakt, že jsou hlavy válců lakovány červeně. Řádky novodobé Testarossy, jak si ji pamatujeme, se začaly psát kolem roku 1976. Tehdy spatřil světlo světa model Ferrari 512 BB, který byl nechvalně proslulý svými problémy s přehříváním. Proto se Ferrari s konstruktéry v Pininfarině domluvilo na tom, že sestaví model s názvem Testarossa, u kterého bude chlazení výkonného dvanáctiválce vyřešeno elegantně-funkčním designem. Vůz byl proto osazen dvěma chladiči v zadní části u motoru, namísto původního uložení u modelu 512BB, kde byl pouze jeden chladič vpředu. Charakteristické žebrování po bocích, které se od přední části vozu rozšiřuje z 1,518 milimetrů na 1,660 milimetrů vede zaoblené mělké linie směrem do zadní části, kde se zapouští do hran zadních boků, ty protínají lamely, které napomáhají dynamickému přívodu vzduchu a směřují ho směrem k chladičům. Typické boční sání se neodmyslitelně vrylo do povědomí všech milovníků designu sportovních vozů. Zadní část se pro změnu může chlubit rysy, se kterými nebylo nikdy dřív experimentováno. Jedná se hlavně o kryt motoru s horizontální mřížkou chladiče. O design se v tomto případě postarali přední designéři Pininfariny, jakými jsou Leonardo Fiovaranti, Ian Cameron, Giudo Campoli, Diego Ottina a Emmanuele Nicosia.
Podíváme-li se detailněji na technickou specifikaci a data uváděná automobilkou Ferrari, musíme složit poklonu silnému plochému motoru uloženému před zadní nápravou, se dvanácti válci svírajícími úhel 180 stupňů a čtyřmi ventily na válec. S obsahem 4,9 litru se chlubí výkonem 287 kW při 6300 otáčkách za minutu a točivému momentu 490 Nm ve 4500 otáčkách za minutu. Motor s koňskou silou 390 dosahuje maximální rychlosti 290 km/h a zrychluje z 0 na 100 km za 5,8 sekundy. Při takových údajích vás bude jistě zajímat spotřeba, kterou udávají ve Ferrari. Je to na tehdejší dobu celkem přijatelných 16 litrů na 100 kilometrů. Testarossa má mimo jiné perfektní rozložení hmotnosti a to 40% na přední část a 60% na zadní část vozu. O řazení rychlostních stupňů se stará pětistupňová manuální převodovka. Mazání pomocí suché klikové skříně.
V době svého uvedení v roce 1985, byla na Testarosse kola o průměru 16.33“ uchycena pomocí centrální magnesiové matice (Monodado). Tato kola využívala systém Michelin TRX, který znemožňuje použití obyčejných pneumatik. Na kola bylo možné nazout pouze pneumatiky TRX 240/45 VR 415 vpředu a TRX 280/45 VR 415 vzadu. Začátkem roku 1986 byla kola upravena na průměr standardních 16“ a šířku 8“ vpředu, 10“ vzadu. Tato nová kola obouvala pneumatiky Goodyear Gatorback 225/50 VR 16 vpředu a 255/50 VR 16 vzadu.
Testarossa používá nezávislé zavěšení všech kol. Zadní náprava se skládá z trojúhelníkových ramen s vinutými pružinami, dvou tlumičů na každé straně a ze stabilizátoru, redukujícího náklony karoserie. Systém zavěšení zadní nápravy byl navržen jako jeden celek s pohonnou jednotkou, který se v případě práce na motoru demontoval z karoserie. Tento systém umožňoval usnadnění veškerých prací na motoru, například při výměně rozvodového řemene. Model 1988 přinesl upravené zavěšení s upevněním kol za pomoci standardních pěti šroubů. Vůz brzdí kotouči o rozměrech 309 milimetrů vpředu a 310 milimetrů vzadu, zajímavé je použití větších kotoučů na zadní nápravě, které dorovnávaly hmotnost pohonného ústrojí.
Ferrari Testarossa je vítězem mnoha srovnávacích testů a magazín Road & Track ji na své titulní stránce otiskl celkem 9x během pěti let. Ve Spojených státech se vůz prodával za cenu 181 tisíc dolarů včetně daně „gas-guzzler“ za vysokou spotřebu.
Celkovou charakteristiku Testarossy dokresluje fakt, že se stala velmi oblíbenou u těch nejbohatších zákazníků na celém světě. Není proto překvapením, že mezi majiteli zaznívají taková jména jako je Elton John, Alain Delon nebo například také jezdec F1 Gerhard Berger. Vůz si zahrál rovněž v několika filmech a stal se také doslova hlavní automobilovou hvězdou seriálu Miami Vice americké televizní produkce osmdesátých let.
Pojďme se ale podívat i na další verze tohoto bezesporu unikátního veterána, který si získal srdce většiny z nás a stal se vyhledávanou investiční příležitostí i vřelou láskou mnoha opravdových sběratelů.
Testarossa Monodado
Monodado, znamená v italštině jedna matice. Název je skutečně příznačný, jedná se totiž o verzi s uchycením kol na jedné centrální matici. Takto původní verze Testarossy vstupovala na trh právě v roce 1984. Později bylo uchycení kol změněno na matic pět.
Testarossa Monospecchio
I zde se evidentně italští tvůrci drželi striktní výstižnosti v označení. Monospecchio znamená jedno zrcátko. Takováto Testarossa je známá také jako létající zrcátko. Snadno rozpoznatelná umístěním zpětného zrcátka uprostřed áčkového sloupku u řidiče. Někdy jsou k vidění verze Monospecchio se dvěma zpětnými zrcátky uprostřed sloupků. Majitelé těchto verzí si druhé zrcátko nechávali na vlastní přání domontovávat u oficiálních dealerů Ferrari. Důvodem byla lepší viditelnost z vozu. Testarossy s jedním zrcátkem se přestaly vyrábět mezi lety 1986 a 1987.
Modely odvozené od Testarossy
Ferrari 512 TR
Pokud se budeme bavit o modelech odvozených od slavné Testarossy musíme především zmínit model Ferrari 512 TR. Ten se sice objevil již v roce 1991, ale oficiálně byl představen až na Auto Show Los Angeles v roce 1992. Zkratka TR znamená Testa Rossa, tedy označení odkazující zpět na předchůdce celé řady. Design prošel modernizací, křivky se mírně zakulatily a vůz získal zpětné zrcátko na straně spolujezdce. Po předchozích stížnostech na řazení převodových stupňů, byla vyvinutá nová jedno-talířová spojka, kuličkové ložiska a lepší úhel řazení. Součástí brzdového systému jsou větší přední rotory a vrtané brzdové kotouče. 512 TR má rychlejší řízení, pneumatiky mají nižší profil a nastavení tlumičů zlepšilo manipulaci s vozem. Zlepšení nastalo také u uložení motoru a převodovky, čímž ve Ferrari docílili ještě lepšího rozložení hmotnosti a to 41% na přední a 59% na zadní část vozu. U tohoto modelu byl použit výkonnější plochý motor, obsahem 4,9 litru a čtyřmi ventily na každý z celkových dvanácti válců. Maximální rychlost se vyšplhala na neuvěřitelných 314 km/h a točivý moment dosáhl hodnoty 491Nm. Modelu 512 TR s koňskou silou 428 pod kapotou se vyrobilo pouhých 2261 kusů.
Ferrari F512M
Zajímavým je pak bezpochyby i další model Ferrari s označením F512 M, M jako Modificata, tedy modifikované. Vůz byl předveden v roce 1994 na Autoshow v Paříži. Karoserie byla kompletně přepracovaná. Přišel o typické výklopné přední světlomety, vzadu se objevila čtveřice kulatých světlometů. Lité kola dostaly nový aerodynamičtější design. Nabízený byl ale také původní paprskový design použitý u modelu 512 TR, pro ty, kteří shledávali nový design příliš radikálním. Výrazně se odlehčila kliková hřídel, která byla vyráběna ze slitiny titanu. Nastaly také další mechanické změny v motoru, kde byl posílen výkon a zlepšená akcelerace, při čemž je udáváno zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,7 sekundy. Brzdový systém byl vylepšen antiprokluzním systémem Bosch ABS. Maximální rychlost zůstala stejná jako u modelu 512 TR, tedy 314 km/h, ale výkon se posunul na úctyhodných 440 koňské síly. Protože bylo vyrobeno jen 501 kusů, z nichž bylo 75 kusů s pravostranným řízením. Jedná se v dnešní době o velmi atraktivní investiční kousek.
Ferrari Testarossa Spider
Naprostou perličkou je pak Testarossa Spider se sériovým číslem 62897, vyrobená v roce 1986 speciálně pro tehdejšího šéfa Fiatu, Gianni Agnelliho, jako dárek. Stříbrná podoba vozu byla zvolena záměrně, aby symbolizovala první dvě písmena Agnelliho jména. Neodolatelný luxus, na přední kapotě ve znaku vzpínající se hřebec z pravého stříbra, nebo třeba bílá plátěná střecha, to jsou atributy, které nenechávají nikoho na pochybách, že se jedná o naprosto exkluzivní sběratelský kousek. Nebude proto překvapením, že se odhadovaná cena, na plánované dražbě Artcurial’s Rétromobile v Paříži, která proběhne 5. února 2016, pohybuje na částce kolem 25 miliónů korun. Pro ty, kteří se o značku Ferrari zajímají detailněji, musíme ještě dodat, že existují na světě ještě další vozy s označením Testarossa Spider, jedná se ale o kusy vyrobené mimo továrnu Ferrari, většinou z dílen Pininfariny.
Nástupce
Ferrari 550 Maranello
Abychom uzavřeli naše putování historií Testarossy, použijeme k tomu model Ferrari 550 Maranello představený v roce 1996. Je nástupcem odvozených modelů 512 TR a F512M. Název vychází z obsahu motoru čítajícím 5,5 litru a odkazuje na místo, kde má slavná automobilka továrnu. Vůz má oproti Testarosse mimo jiné 12V motor podélně uložený vpředu, šestistupňovou manuální převodovku, s výkonem 357 kW, dosahuje maximální rychlosti 320 km/h a zrychluje z 0 na 100 km/h za 4,4 sekundy. Automobil má ocelový prostorový rám s lehkou hliníkovou karoserií. Brzdy jsou větrané s kotouči o průměru 330 milimetrů vpředu a 310 milimetrů vzadu.
Dočkali jsme se také u nás
Nepochybuji o tom, že se teď celá řada z nás určitě shodne na tom, že pořízení takového jedinečného a velmi výnosného historického vozu značky Ferrari, je pro českého sběratele či investora věc dozajista náročná. Nejen po stránce finanční, ale hlavně té odborné. Věnovat se značce, která je celosvětovou ikonou v oblasti sportovních vozů přeci jen vyžaduje kus srdce a jistou míru odhodlání. V tomto případě totiž platí víc než kdykoliv jindy, že je správné věnovat svůj čas a energii jen do těch věcí, které nás budou těšit a dělat nám radost, jedině tak se může jednat o tu správnou a hlavně výdělečnou investici.
Dobrým signálem pro všechny odhodlané, může pak být zpráva, že profesionální podpora tohoto segmentu existuje již i u nás. Oficiální zastoupení automobilky Ferrari, Scuderia Praha, se totiž v letošním roce rozrostlo o zcela nové oddělení se specializací na oblast veteránů a investiční modely. Stačí se už tedy jen odhodlat. Více informací na stránkách www.scuderiapraha.cz/veterani.
Kateřina Trnková
Oldtimer Specialist
Scuderia Praha
Official Ferrari and Maserati dealer
Čistovická 1707/98, 163 00 Praha 17, CZ
mobile: +420 724 333 251
e-mail: KTrnkova@scuderiapraha.cz
www.ScuderiaPraha.cz
Tak jak byla šílená osmdesátá léta, stejně tak šílená je i Testarossa. Pokud se podíváte napříč osmdesátými léty, nenajdete ikoničtější automobil, než jakým je právě ona. Ztělesňuje vše, co k osmdesátým létům patří. Automobil, za kterým se i po letech každý z nás otočí. Vůz s extrémními tvary karoserie v kontrastu s předchozími modely Pininfariny pro Ferrari. Vůz s abnormálním designem a provedením, jehož bylo v letech 1984 až 1991 vyrobeno pouhých 7177 kusů, byl zrozen proto, aby ohromil. To bylo jasné od první chvíle jeho uvedení na automobilovou scénu. Už jen to, že se v roce 1984 Ferrari rozhodlo nejprve nový vůz netradičně představit na pódiu slavného nočního podniku Paris Lido, hovoří za vše. Byl to ovšem velmi dobrý tah. Místo vybavené dobře stavěnými tanečnicemi přidalo vozu ještě více lesku. Když povyk skončil, byla Testarossa ještě ten samý rok představena veřejnosti na Auto Show v Paříži. Začala se tak psát nová supersportovní automobilová historie.
Ferrari Testarossa
Testarossa získala své jméno po slavném předchůdci Ferrari 250 Testa Rossa. Mimořádný závodní vůz, který vyhrál impozantní počet závodů kapotovaných automobilů 50. a 60. let, taktéž proslavený na Světovém šampionátu sportovních automobilů v roce 1957. Název Testa Rossa v překladu poukazuje na fakt, že jsou hlavy válců lakovány červeně. Řádky novodobé Testarossy, jak si ji pamatujeme, se začaly psát kolem roku 1976. Tehdy spatřil světlo světa model Ferrari 512 BB, který byl nechvalně proslulý svými problémy s přehříváním. Proto se Ferrari s konstruktéry v Pininfarině domluvilo na tom, že sestaví model s názvem Testarossa, u kterého bude chlazení výkonného dvanáctiválce vyřešeno elegantně-funkčním designem. Vůz byl proto osazen dvěma chladiči v zadní části u motoru, namísto původního uložení u modelu 512BB, kde byl pouze jeden chladič vpředu. Charakteristické žebrování po bocích, které se od přední části vozu rozšiřuje z 1,518 milimetrů na 1,660 milimetrů vede zaoblené mělké linie směrem do zadní části, kde se zapouští do hran zadních boků, ty protínají lamely, které napomáhají dynamickému přívodu vzduchu a směřují ho směrem k chladičům. Typické boční sání se neodmyslitelně vrylo do povědomí všech milovníků designu sportovních vozů. Zadní část se pro změnu může chlubit rysy, se kterými nebylo nikdy dřív experimentováno. Jedná se hlavně o kryt motoru s horizontální mřížkou chladiče. O design se v tomto případě postarali přední designéři Pininfariny, jakými jsou Leonardo Fiovaranti, Ian Cameron, Giudo Campoli, Diego Ottina a Emmanuele Nicosia.
Podíváme-li se detailněji na technickou specifikaci a data uváděná automobilkou Ferrari, musíme složit poklonu silnému plochému motoru uloženému před zadní nápravou, se dvanácti válci svírajícími úhel 180 stupňů a čtyřmi ventily na válec. S obsahem 4,9 litru se chlubí výkonem 287 kW při 6300 otáčkách za minutu a točivému momentu 490 Nm ve 4500 otáčkách za minutu. Motor s koňskou silou 390 dosahuje maximální rychlosti 290 km/h a zrychluje z 0 na 100 km za 5,8 sekundy. Při takových údajích vás bude jistě zajímat spotřeba, kterou udávají ve Ferrari. Je to na tehdejší dobu celkem přijatelných 16 litrů na 100 kilometrů. Testarossa má mimo jiné perfektní rozložení hmotnosti a to 40% na přední část a 60% na zadní část vozu. O řazení rychlostních stupňů se stará pětistupňová manuální převodovka. Mazání pomocí suché klikové skříně.
V době svého uvedení v roce 1985, byla na Testarosse kola o průměru 16.33“ uchycena pomocí centrální magnesiové matice (Monodado). Tato kola využívala systém Michelin TRX, který znemožňuje použití obyčejných pneumatik. Na kola bylo možné nazout pouze pneumatiky TRX 240/45 VR 415 vpředu a TRX 280/45 VR 415 vzadu. Začátkem roku 1986 byla kola upravena na průměr standardních 16“ a šířku 8“ vpředu, 10“ vzadu. Tato nová kola obouvala pneumatiky Goodyear Gatorback 225/50 VR 16 vpředu a 255/50 VR 16 vzadu.
Testarossa používá nezávislé zavěšení všech kol. Zadní náprava se skládá z trojúhelníkových ramen s vinutými pružinami, dvou tlumičů na každé straně a ze stabilizátoru, redukujícího náklony karoserie. Systém zavěšení zadní nápravy byl navržen jako jeden celek s pohonnou jednotkou, který se v případě práce na motoru demontoval z karoserie. Tento systém umožňoval usnadnění veškerých prací na motoru, například při výměně rozvodového řemene. Model 1988 přinesl upravené zavěšení s upevněním kol za pomoci standardních pěti šroubů. Vůz brzdí kotouči o rozměrech 309 milimetrů vpředu a 310 milimetrů vzadu, zajímavé je použití větších kotoučů na zadní nápravě, které dorovnávaly hmotnost pohonného ústrojí.
Ferrari Testarossa je vítězem mnoha srovnávacích testů a magazín Road & Track ji na své titulní stránce otiskl celkem 9x během pěti let. Ve Spojených státech se vůz prodával za cenu 181 tisíc dolarů včetně daně „gas-guzzler“ za vysokou spotřebu.
Celkovou charakteristiku Testarossy dokresluje fakt, že se stala velmi oblíbenou u těch nejbohatších zákazníků na celém světě. Není proto překvapením, že mezi majiteli zaznívají taková jména jako je Elton John, Alain Delon nebo například také jezdec F1 Gerhard Berger. Vůz si zahrál rovněž v několika filmech a stal se také doslova hlavní automobilovou hvězdou seriálu Miami Vice americké televizní produkce osmdesátých let.
Pojďme se ale podívat i na další verze tohoto bezesporu unikátního veterána, který si získal srdce většiny z nás a stal se vyhledávanou investiční příležitostí i vřelou láskou mnoha opravdových sběratelů.
Testarossa Monodado
Monodado, znamená v italštině jedna matice. Název je skutečně příznačný, jedná se totiž o verzi s uchycením kol na jedné centrální matici. Takto původní verze Testarossy vstupovala na trh právě v roce 1984. Později bylo uchycení kol změněno na matic pět.
Testarossa Monospecchio
I zde se evidentně italští tvůrci drželi striktní výstižnosti v označení. Monospecchio znamená jedno zrcátko. Takováto Testarossa je známá také jako létající zrcátko. Snadno rozpoznatelná umístěním zpětného zrcátka uprostřed áčkového sloupku u řidiče. Někdy jsou k vidění verze Monospecchio se dvěma zpětnými zrcátky uprostřed sloupků. Majitelé těchto verzí si druhé zrcátko nechávali na vlastní přání domontovávat u oficiálních dealerů Ferrari. Důvodem byla lepší viditelnost z vozu. Testarossy s jedním zrcátkem se přestaly vyrábět mezi lety 1986 a 1987.
Modely odvozené od Testarossy
Ferrari 512 TR
Pokud se budeme bavit o modelech odvozených od slavné Testarossy musíme především zmínit model Ferrari 512 TR. Ten se sice objevil již v roce 1991, ale oficiálně byl představen až na Auto Show Los Angeles v roce 1992. Zkratka TR znamená Testa Rossa, tedy označení odkazující zpět na předchůdce celé řady. Design prošel modernizací, křivky se mírně zakulatily a vůz získal zpětné zrcátko na straně spolujezdce. Po předchozích stížnostech na řazení převodových stupňů, byla vyvinutá nová jedno-talířová spojka, kuličkové ložiska a lepší úhel řazení. Součástí brzdového systému jsou větší přední rotory a vrtané brzdové kotouče. 512 TR má rychlejší řízení, pneumatiky mají nižší profil a nastavení tlumičů zlepšilo manipulaci s vozem. Zlepšení nastalo také u uložení motoru a převodovky, čímž ve Ferrari docílili ještě lepšího rozložení hmotnosti a to 41% na přední a 59% na zadní část vozu. U tohoto modelu byl použit výkonnější plochý motor, obsahem 4,9 litru a čtyřmi ventily na každý z celkových dvanácti válců. Maximální rychlost se vyšplhala na neuvěřitelných 314 km/h a točivý moment dosáhl hodnoty 491Nm. Modelu 512 TR s koňskou silou 428 pod kapotou se vyrobilo pouhých 2261 kusů.
Ferrari F512M
Zajímavým je pak bezpochyby i další model Ferrari s označením F512 M, M jako Modificata, tedy modifikované. Vůz byl předveden v roce 1994 na Autoshow v Paříži. Karoserie byla kompletně přepracovaná. Přišel o typické výklopné přední světlomety, vzadu se objevila čtveřice kulatých světlometů. Lité kola dostaly nový aerodynamičtější design. Nabízený byl ale také původní paprskový design použitý u modelu 512 TR, pro ty, kteří shledávali nový design příliš radikálním. Výrazně se odlehčila kliková hřídel, která byla vyráběna ze slitiny titanu. Nastaly také další mechanické změny v motoru, kde byl posílen výkon a zlepšená akcelerace, při čemž je udáváno zrychlení z 0 na 100 km/h za 4,7 sekundy. Brzdový systém byl vylepšen antiprokluzním systémem Bosch ABS. Maximální rychlost zůstala stejná jako u modelu 512 TR, tedy 314 km/h, ale výkon se posunul na úctyhodných 440 koňské síly. Protože bylo vyrobeno jen 501 kusů, z nichž bylo 75 kusů s pravostranným řízením. Jedná se v dnešní době o velmi atraktivní investiční kousek.
Ferrari Testarossa Spider
Naprostou perličkou je pak Testarossa Spider se sériovým číslem 62897, vyrobená v roce 1986 speciálně pro tehdejšího šéfa Fiatu, Gianni Agnelliho, jako dárek. Stříbrná podoba vozu byla zvolena záměrně, aby symbolizovala první dvě písmena Agnelliho jména. Neodolatelný luxus, na přední kapotě ve znaku vzpínající se hřebec z pravého stříbra, nebo třeba bílá plátěná střecha, to jsou atributy, které nenechávají nikoho na pochybách, že se jedná o naprosto exkluzivní sběratelský kousek. Nebude proto překvapením, že se odhadovaná cena, na plánované dražbě Artcurial’s Rétromobile v Paříži, která proběhne 5. února 2016, pohybuje na částce kolem 25 miliónů korun. Pro ty, kteří se o značku Ferrari zajímají detailněji, musíme ještě dodat, že existují na světě ještě další vozy s označením Testarossa Spider, jedná se ale o kusy vyrobené mimo továrnu Ferrari, většinou z dílen Pininfariny.
Nástupce
Ferrari 550 Maranello
Abychom uzavřeli naše putování historií Testarossy, použijeme k tomu model Ferrari 550 Maranello představený v roce 1996. Je nástupcem odvozených modelů 512 TR a F512M. Název vychází z obsahu motoru čítajícím 5,5 litru a odkazuje na místo, kde má slavná automobilka továrnu. Vůz má oproti Testarosse mimo jiné 12V motor podélně uložený vpředu, šestistupňovou manuální převodovku, s výkonem 357 kW, dosahuje maximální rychlosti 320 km/h a zrychluje z 0 na 100 km/h za 4,4 sekundy. Automobil má ocelový prostorový rám s lehkou hliníkovou karoserií. Brzdy jsou větrané s kotouči o průměru 330 milimetrů vpředu a 310 milimetrů vzadu.
Dočkali jsme se také u nás
Nepochybuji o tom, že se teď celá řada z nás určitě shodne na tom, že pořízení takového jedinečného a velmi výnosného historického vozu značky Ferrari, je pro českého sběratele či investora věc dozajista náročná. Nejen po stránce finanční, ale hlavně té odborné. Věnovat se značce, která je celosvětovou ikonou v oblasti sportovních vozů přeci jen vyžaduje kus srdce a jistou míru odhodlání. V tomto případě totiž platí víc než kdykoliv jindy, že je správné věnovat svůj čas a energii jen do těch věcí, které nás budou těšit a dělat nám radost, jedině tak se může jednat o tu správnou a hlavně výdělečnou investici.
Dobrým signálem pro všechny odhodlané, může pak být zpráva, že profesionální podpora tohoto segmentu existuje již i u nás. Oficiální zastoupení automobilky Ferrari, Scuderia Praha, se totiž v letošním roce rozrostlo o zcela nové oddělení se specializací na oblast veteránů a investiční modely. Stačí se už tedy jen odhodlat. Více informací na stránkách www.scuderiapraha.cz/veterani.
Kateřina Trnková
Oldtimer Specialist
Scuderia Praha
Official Ferrari and Maserati dealer
Čistovická 1707/98, 163 00 Praha 17, CZ
mobile: +420 724 333 251
e-mail: KTrnkova@scuderiapraha.cz
www.ScuderiaPraha.cz
Zobrazit další fotky
